Filmy jako Night of the Hunted
Žena je uvězněna na opuštěné čerpací stanici záhadným odstřelovačem…
Vyšlo v
6 min čtení
26. října 2023
F ranck Khalfoun’s Noc lovců se netají tím, že chce být víc než uhlazeným thrillerem. Soustředí se téměř výhradně na bitvu důvtipu mezi dvěma protichůdnými silami – americkým mužem MAGA a mladou ženou, kterou možná chce zastřelit, nebo chce možná jen udělit lekci – a odváží se na území třídní války, které se filmům líbí. Pátrání (2020) a několik jeho částí Vyčistit franšízy již prozkoumány.
Khalfounův film je skutečně v některých ohledech inteligentnější než mnoho jiných, které se těmito tématy zabývají. Noc lovců dává pozor, aby ne plně postavit se na jednu stranu, což umožňuje, aby odstřelovač mohl mít platné argumenty, i když naše sympatie přirozeně patří jeho cíli, a poukazují na zajímavou věc, že pravicový boogeyman je částečně výtvorem liberálního vnímání.
V tomto kontextu je to obzvláště zarážející Noc lovců, přes veškerý svůj americký tematický obsah a americký nádech, je v podstatě francouzským filmem založeným na španělském filmu — David R. Losada La Noche del Ratón / Noc myši (2015). Nemá to žádnou souvislost, kterou bych mohl rozeznat s jedním ze dvou předchozích filmů stejného jména, La Nuit des Traqués (1959) a Jean Rollin’s La Nuit des Traquées (1980), nebo s podobně nazvanou klasikou Charlese Laughtona Night of the Hunter (1955).
Přesto má scénárista a režisér Khalfoun solidní žánrové záznamy v angličtině s filmy jako např Amityville: Probuzení (2017) a kořist (2019) na jeho jméno, a pokud byste nevěděli o francouzském spojení, pravděpodobně byste ho nikdy neuhádli; možná za to vděčíme historickému francouzskému obdivu k hollywoodskému B-picture krimi, nebo je to možná jen příklad moderní internacionalizace filmové tvorby.
Noc lovců je stejně tak kus čisté zábavy, která silně připomíná Jaume Collet-Serra’s mělčině (2016) při odstraňování utrpení svého hlavního hrdiny…
Jak moc si přejete být zahnáni do kouta pomstychtivým energetickým upírem, který mluví a mluví o tom, že jsou skutečnou obětí? Přesně takové to je dívat se na „Noc lovců“, remake pouze jménem francouzského perverzního básníka Jeana Rollina z období před AIDS a panického nářku proti institucionalizovanému/vládnímu zanedbávání. Tato nová „Night of the Hunted“ je ve skutečnosti remakem „Night of the Rat“, španělského hororového filmu z roku 2015 o pracovní spolujízdě, která se strašně zvrtla.
Stejně jako v onom o něco dřívějším filmu se „Noc lovu“ odehrává na čerpací stanici u silnice, kde odstřelovač chytí do pasti, střílí a donekonečna poučuje nic netušící ženu, která má poměr se svým spolujezdcem. Tento druh závratně nepříjemné provokace brzy ztratí přitažlivost, jakmile vyjde najevo, že každý další návštěvník čerpací stanice je pro ostřelovače hliněným holubem a každá nová příležitost uniknout z čerpací stanice je dalším falešným začátkem.
„Noc lovu“ strhne diváky do svižné logiky, která se honí ocasem, a žádá nás, abychom se spojili s uvězněnou, zoufalou dámou šifrou, která možná sklízí, ale nemusí sklízit to, co zasela. Nejednoznačný konec, pozvednutý z Noci krysy, nechává diváky, aby se rozhodli sami, ale kromě reflexů testující ohavnost tvůrců stojí jen za to věnovat se.
Kdo opravdu chce přemýšlet o oboustranné oběti v tak cílovém prostředí? O genericky vynalézavé přeživší Alici (Camille Rowe) se toho moc nedozvíme, než se dostane do pasti ufňukaného střelce (Stasa Stanic). Alice dostává příliš mnoho textových zpráv od svého přiléhavého, znepokojeného přítele Erika (Aleksandar Popovic), ale stále mu píše, že chce, aby to fungovalo i s ním. To by mohlo být překvapením, protože zranitelnost Alicina partnera se světlou pletí je v jeho textech i v krátkém videochatu porovnána s Aliciným stoickým společníkem na cestách, Johnem (Jeremy Scippio).
Zdá se nám podivně důležité vědět, že John je černoch, jak nám připomínají poutavé texty a rapová hudba testující subwoofer, kterou hraje ve svém autě. John veze Alici na kliniku pro plodnost, ale nikdy nedorazí. V Johnově nádrži je také díra, pravděpodobně ji udělal střelec, který o Alici ví nějaké věci. Je podrážděná, ale laskavá ke svému patetickému, bezradnému příteli, ale skočí na Johna. A pak se začne střílet.
Nic moc jiného nezačíná, jakmile je John zlikvidován a Alice byla zastřelena do choulí v zadní části čerpací stanice. Ruční a/nebo vizuálně přesycené focení vzbuzuje v divácích dojem, že jsme Alici nepříjemně blízko, když se škrábe, aby si pomohla uniknout s čímkoli, co najde po ruce, včetně mopu, mobilního telefonu, vysílačky atd. Nic a Alici ale samozřejmě nikdo nepomůže, takže obléhání se protahuje.
Aby věci zůstaly zajímavé a/nebo iritující, v závislosti na vašem vkusu pro mačkání knoflíků edgelord, střelec neustále posmívá a stěžuje si Alici. Pomocí vysílačky, která se z nějakého důvodu nikdy nevypne, ji ostřelovač odsuzuje za to, že si o něm dělá domněnky na základě jeho misantropických výroků a činů.
Alicin únosce také poukazuje na to, že pracuje jako publicistka pro farmaceutickou společnost, což je zřejmě horší než být doslova vrahem. Neodolá a naznačí, že Alice si dnes nemusí cestu k povýšení prospat: stačí někoho obvinit nebo upozornit na jeho špatnou minulost, včetně starých vysokoškolských fotografií černochů.
Střelec zjevně není brán na slovo, ale tvůrci filmu chtějí, abychom ho brali dostatečně vážně, kdykoli se Alice zeptá, zda se mýlí, když předpokládá, že o něm ví všechno. Kdo říká, že si to všechno nevymýšlí? Vyhodil vás z hlavy, lidi?
No, ne. Khalfounova tendence podbízet se a následně trestat žánrové fanoušky připomíná příšerné, smyslově přetížené horory New French Extremity z poloviny 00. let, jako je „High Tension“, který režíroval producent „Night of the Hunter“ Alexandre Aja. Ájin vliv se projevuje v celé „Noci lovu“, zejména v tom, jak si, stejně jako mnoho francouzských filmů po Cinema du Look, prohlašuje solidaritu s mladými ženami a zároveň je vystavuje litanii zneužívání. Jak originální, žánrově důvtipný horor, který ukazuje, jak muži chrlící sofistiku běžně dohánějí ženy do kouta a vyzbrojují své vlastní křivdy, zatímco nás chytají do pasti a zasypávají nás nekonečnou a vědomě prázdnou sofistikou.
„Noc lovců“ mohla být produktivně ponuré cvičení, kdyby se nezdálo, že Alicino dilema není jen záminkou pro zdánlivě šokující řeči. Není, ale i tak se můžete pobavit, pokud toužíte sledovat, jak symbolicky vágní zabiják mučí další vzlykající, ale odolný myšlenkový experiment ve tvaru ženy.
Simon Abrams
Simon Abrams je rodilý Newyorčan a filmový kritik na volné noze, jehož díla byla uvedena The New York Times, Vanity Fair, Vesnický hlas, a jinde.
Hodnocení filmů jako Night of the Hunted shromažďujeme na základě hodnocení a recenzí oblíbených služeb. Abychom sbírali filmy jako Night of the Hunted, analyzujeme ztvárnění, oblíbené služby, komentáře, recenze lidí, komentáře na fóru a vytváříme vlastní hodnocení. Pokud si myslíte, že ve výběru chybí film, můžete zanechat komentář s názvem filmu, který by měl být zařazen do výběru. Pojďme společně hodnotit filmy jako Night of the Hunted!
