Filmy o snech teenagerů
Střední škola je často označována jako „nejlepší roky vašeho života“. Je to čas, kdy se od vás očekává, že dosáhnete a zažijete nejrůznější věci. Lidé rádi oslavují období dospívání, ale vždy se nezmíní o světě společenských očekávání, která následují bezprostředně poté.
Teenagerům se říká všelijak: jsou budoucností, jsou dost staří na to, aby konečně začali myslet sami za sebe a snažili se pochopit složitý svět kolem sebe. Říká se jim, aby vynikali ve škole, měli nejlepší známky, byli zapojeni do kroužků, sportu a dobrovolnictví. Koneckonců, všechno se počítá do jejich budoucnosti, ne?
Ale společnost má také tendenci romantizovat mladá léta, protože očekává, že teenageři budou mít čas na aktivní společenský život, chodit na večírky a dělat sporná rozhodnutí pro zábavu.
Tato dvě očekávání stojí přímo proti sobě; a přestože je těžké se s nimi smířit, náctiletí se v dnešní době cítí více než kdy jindy pod tlakem usilovat o absolutní dokonalost.
Navíc jejich duševní zdraví má tendenci vybírat si daň, když tohoto cíle není dosaženo. To bylo prokázáno ve studii provedené v roce 2018 psychologickým bulletinem na 40,000 33 středoškolských studentech ve Spojených státech, Kanadě a Británii, kde byl zjištěn XNUMX% nárůst toho, co psychologové nazývají nejvíce oslabující formou perfekcionismu, kdy dospívající cítí, že potřebují být. ideální k získání souhlasu od kolegů, sledujících na sociálních sítích a rodičů. Pokud tak neučiní, sužuje je pocit, že ostatní zklamali a že si podělali svou budoucnost. Psychologický bulletin říká, že tyto pocity jsou spojeny s ochromujícím duševním zdravím a symptomy, jako je úzkost a deprese. I když je dobré dávat si cíle a chtít se snažit být co nejlepší, nemělo by to jít na úkor duševní pohody. Pevně věřím, že touha lidí dosáhnout by měla být motivována k věcem, na kterých jim záleží. Motivací osob by neměl být strach z toho, že nebudou „dost dobří“ pro lidi kolem nich.
Podle studií The Child Mind Institute jsou tyto zprávy pečlivě kurátorovány, protože teenageři mají obzvláště sklon hledat ověření a promítnout si idealizovanou verzi svého života.
Filmy, konkrétně tradiční středoškolské filmy, jsou dalším přístavem pro nerealistická očekávání teenagerů. Dospívající se mohou na tyto filmy dívat a myslet si, že přicházejí o tu vzrušující zábavu, kterou by měli mít, nebo že si ji neužijí.
Ve všech středoškolských filmech, které jsem jako dítě viděl, měly postavy skříňky na zdobení a ukládání věcí a měly jakousi „domácí základnu“, malý personalizovaný přístav ve škole, kam se mohly vracet a dokonce se tam stýkat. Z nějakého důvodu mě to drželo a vždycky jsem byl nadšený, že jsem si konečně mohl jeden pořídit, ale když se tak nestalo, zjistil jsem, že jsem úplně zklamaný.
Filmy jako „Mean Girls“, „The Kissing Booth“, „Clueless“, „To All The Boys I’ve Loved Before“ a nespočet dalších ukazují střední školu jako vzrušující a bláznivou, chodí na divoké večírky, normalizují alkohol a drogy, romantizující rivalita mezi vrstevníky, okouzlující vztahy na střední škole a ničení vztahů s rodiči. Díky těmto filmům to vypadá, že na střední škole něco dělá každý, a pokud se jich také neúčastníte, nezískáte ten pravý „zážitek“. Skutečná realita je však taková, že život každého na střední škole je jiný. Je mnoho útrap a obtíží, které mohou přijít, a ne všechny mají vzrušující konec.
Postavy v těchto filmech jsou navíc ukázány, jak se dostávají na vysněnou vysokou školu, přičemž zcela ignorují vysoce náročné požadavky škol a skutečnost, že tyto postavy tráví čas bezohledně. Zdá se, že filmaři zapomínají na povinnosti, které mají teenageři, stejně jako na své vlastní povinnosti zobrazit své vnímavé publikum zdravým způsobem.
Střední škola je nepříjemné období života. Dospívající se již snaží najít svou identitu a my bychom měli dostat prostor zažít život na vlastní kůži; bez všech dalších očekávání, která jsou na nás kladena. Máme před sebou celý život a spoustu času na to, abychom věci vyřešili. Neměli bychom být nuceni žít celý život v několika krátkých letech. Lidé mají tendenci ohlížet se zpět na své mladší já s láskou, přemývajíce obtíže v naší nostalgii. Dospělí mají odpovědnost za to, že nedovolí, aby jejich tesknost negovala skutečné problémy, kterým dnešní teenageři čelí.
Recenze ‘Dreamin’ Wild: Teenage Dreams Propletence s realitou pro dospělé v dojemném filmu
Casey Affleck září ve skutečném příběhu Donnieho a Joea Emersonových, kteří našli hudební renomé desítky let poté, co nahráli své vlastní písně na venkově ve Washingtonu.
Autor: Rex Reed • 08/04/23 11:20am
Film založený na faktech o bolesti z neúspěchu, která mění život, vzrušení z opožděného úspěchu a výzvách, které jsou s nimi spojené. Dreamin’ Wild je svědectvím o hudební rodině, která ztělesňuje staré přísloví: „Bez ohledu na to, jak dlouho to trvá, pokud budete čekat dostatečně dlouho, váš sen se splní.“ Před lety Donnie a Joe Emersonovi, dospívající synové farmáře z Fruitlandu ve státě Washington, vytvořili hudební duo a nahráli album svých písní, Dreamin’ Wild. Donnie (15) napsal většinu materiálu, hrál na kytaru a zpíval v doprovodu svého staršího bratra Joea (17), který hrál na bicí. Napsali a produkovali desku sami, vlili do projektu svá srdce a nikomu se to nelíbilo.
SNÍME DIVOKO ★★★1/2 (3.5/4 hvězdičky)
Režie: Bill pohlad
Napsal: Bill pohlad
Hrají: Casey Affleck, Zooey Deschanel, Walton Goggins, Beau Bridges, Noah Jupe, Jack Dylan Grazer, Chris Messina
Doba běhu: 110 min.
O třicet let později se Joe (Walton Goggins) vzdal hudby na stavbu domů, Donnie (Casey Affleck) a jeho žena Nancy (Zooey Deschanel) propadli těžkým chvílím, občas zpívali na koncertech ve městě, zatímco se snažili udržet si nahrávací studio. podnikají naživu a vychovávají dvě vlastní děti a patriarcha rodiny Emersonových Don, starší (Beau Bridges) přišel o všechno kromě malého kousku své kdysi bohaté zemědělské půdy. Jako zázrakem v jejich nejnižším odlivu zasáhne osud. Sběratel desek v Montaně najde kopii starého zapomenutého alba Dreamin’ Wild shromažďuje prach v obchodě se starožitnostmi a upozorňuje na něj manažera nahrávky, který v písních slyší něco svěžího a plného duše, označí to jako „ztracené mistrovské dílo“ a chce to znovu vydat, prodat a proměnit v hit pro celou novou generaci.
Když po dlouhém vyčerpávajícím pátrání najde Emersonovy, šokuje je zprávou, ale podepíší smlouvu a kola obnoveného pokroku se začnou roztáčet. The New York Doba pošle spisovatele na farmu do Fruitlandu, aby udělal profil rodiny Emersonových, a najednou jsou ponořeni do otřesů a vzrušení ze slávy. Nabídky se hrnou s licenčními šeky. Stejně tak problémy, které hrozí zničit jejich rodinné hodnoty. Za prvé, Donnie nemá stejný pocit z hudby jako kdysi. Joe už roky nehrál na bicí a nyní postrádá schopnosti, které měl jako teenager. Film se posouvá mezi časovými snímky, kontrastní scény odehrávající se v současnosti a minulosti, oddělené desetiletími, ukazující rodinné zášti, rozdíly a neshody. Požadavky na Donnieho, aby šel sólo, tvoří klín mezi bratry stejným způsobem jako před desetiletími. Oběti, které jejich otec v průběhu let přinesl, aby financoval jejich hudbu, posilují vinu, kterou chlapci pociťují za daň, kterou si vybrala na jeho farmě, když selhali. Svou daň si ve filmu vybírají i bratrovražedná rodinná dramata.
Dreamin’ Wild je pomalu se pohybující vyprávění, ale to mi nevadilo. Obdivuji způsob, jakým potřebuje svůj čas na rozvoj charakteru a nálady. Také mi nevadí přiznat, že tohle není můj druh hudby, ale roste to na vás. Je toho hodně, většina má hloubku a duši a Casey Affleck je tak dobře zrežírovaný a tak přirozený, že to opravdu vypadá, že zpívá sám. (Většinu zvukové stopy ve skutečnosti provedli Don a Joe Emersonovi, jejichž album z roku 1979 dostalo nový život v roce 2012, kdy jej znovu vydal label Light in the Attic se sídlem v Seattlu, a v posledním hudebním segmentu filmu skutečný Donnie, Joe a Nancy se všechny objeví jako samy v triumfálním finále.)
Spisovatel-režisér Bill Pohlad, nejlépe známý jako muž, který vytvořil tak prestižní snímky jako Brokeback Mountain a 12 let otrokem, také se vyzná v populárním žebříčku. (Režíroval 2014 Láska a milosrdenství, o emocionálním rozpadu a případném vykoupení Briana Wilsona z Beach Boys.) Existují také paralely mezi bratry Emersonovými a Affleckovými. Caseyho kariéra byla vždy zastíněna popularitou jeho bratra Bena, ale Dreamin’ Wild opět ukazuje mnoho způsobů ( most Casey je z těch dvou talentovanější a všestrannější. Když se Donnie naučí usmířit své konflikty a přijmout rozdíly se svým bratrem Joem, Casey je skutečně dojemný. Jako méně talentovaný, ale neochvějně milující starší bratr Joe, Walton Goggins poskytuje pevnou podporu a Beau Bridges, můj oblíbenec ze synů Lloyda Bridgese, není nic menšího než úžasný jako moudrá, nenápadná hlava rodiny Emersonových. Spousta talentovaných lidí do toho dává všechno, ve filmu, který je promyšlený i přínosný. Moc se mi to líbilo.
Recenze pozorovatelů jsou pravidelné hodnocení nových a pozoruhodných filmů.
Lékořice Pizza‘s Teenage Dreams
Gary Valentine (Cooper Hoffman) si v zrcadle na chlapecké toaletě prohrábne vlasy hřebenem. Na střední škole Garyho v San Fernando Valley je obrazový den a malý šarmantní hadí podvodník – 15 let, ale duchem mu 30 – by pravděpodobně nebyl schopen žít sám se sebou, kdyby nevypadal jako milion dolarů. I jen sedět vzpřímeně a přinutit se k úsměvu na nedostatečně placeného, přepracovaného fotografa středního věku, jehož povolání fotografovat portréty dětí nebylo tam, kam si kdysi myslel, že ho jeho umělecká kariéra zavede. Ale Gary Valentine je stále ještě mladý a dost hnaný na to, aby měl sny, dost mladý na to, aby viděl svět zabarvený do odstínů fuchsiové a zlaté. Nebo dokonce hnědá, jak se Alana Kane (Alana Haim) rozčileně potuluje kolem řady teenagerů, kterých je Gary součástí a všichni čekají, až se vyfotí. Dospívající, kteří se nemohli obtěžovat dát nebohému fotografovi Tiny Toes prosté „ne, děkuji“, když jim napůl – jasně podrážděně – nabídla zrcadlo na ruce, aby se mohli na poslední chvíli dotknout svého vzhledu.
Gary, který zažívá intenzivní záchvat lásky na první pohled, spěchá k Alaně. Přijme její nabídku toho zrcadla, i když se s tím v koupelně už o pár minut dříve srovnal. Gary je tedy schopen navázat rozhovor s netrpělivou, svévolnou dívkou, o které brzy svým přátelům prohlásí, že se jednoho dne ožení. Kamera na několik okamžiků snímá oba jejich obličeje vedle sebe, Garyho v odrazu ručního zrcátka a projíždí hřebenem mopem na hlavě, vedle Alany, když drží zrcadlo. Zřetelněji řečeno, je to jednoduchá kompozice, která má znamenat události, které přijdou v Paul Thomas Anderson Lékořice Pizza—nekonvenční milostný příběh mezi chlapcem, který byl donucen dospět dříve, než měl, a dívkou, která uvízla v zastaveném vývoji; koláž krátkých záběrů z jejich neuspořádaných životů v Andersonově milovaném údolí San Fernando, když se zároveň snaží dospět k dospělosti.
Ale zrcadlová scéna, která naznačuje blížící se spojení dvojice, také odhaluje jádro jejich bouřlivé, neortodoxní kvaziromance a jádro filmu, který jako by bez námahy poletoval mezi rovinami reality. Na záběru nejsou Alana a Gary ve skutečnosti vedle sebe. Vedle Alany je odrazem Garyho, zatímco skutečný Gary je právě mimo záběr a sladce si povídá na ne zrovna rande s mladou ženou, která je, proti svému lepšímu úsudku, uvězněna ve zvláštním kouzlu ženy. dospívající chlapec, který jí nabízí takovou pozornost, jakou muži jejího věku nedokážou dát. Alana je zachycena tímto odrazem Garyho, tímto odrazem, který drží – zcela fyzicky – v dlani. Je to odraz Garyho závislý na rozšíření sebe sama, který se projevuje jako myšlenka romantiky. Je to pohled na svět a na lidi, který není ve skutečnosti skutečný, ale může být hluboce procítěn během melodramatické extravagance mládí.
Alana a Gary se setkávají někde uprostřed svých vlastních vnitřních krizí. Alana je v nejisté době, je jí necelých 20 let (možná v polovině 20. let, ale to se zdá nepravděpodobné; když Alana během zahájení filmu konečně Garymu prozradí svůj věk, mezi „dvacítkou“ a „pětkou“ je téměř nepostřehnutelné váhání. její chování mi přijde jako rozhodně mladší), kde ji sirénový zpěv o dítěti láká k životu požitkářské rozkoše, nezatížené dusným světem dospělých, ke kterému je beznadějně připojena. Gary, jehož finanční myšlení a nadživotní ambice v hollywoodském podnikání částečně pramení z nutnosti postarat se o sebe a svého mladšího bratra bez dohledu dospělých, je zaplaven romantikou dospívání. Garyho náklonnost a přátelství, které obě ztracené duše spojí, umožňují Alaně zůstat alespoň na chvíli pohodlně v náručí mládí. Když se poprvé spojí v oné středoškolské tělocvičně na obrazovém dni, Alana vyjádří neochotu a stanoví jasné hranice mezi sebou a tímto teenagerem, zatímco ho stále pobízí, aby zjistil, co ještě může prodat. Zjistí, že je fascinována jeho prodavačstvím a jeho starou duší.
Alana je tedy přitažena ke Garymu, přestože jí všechno říkalo, že by neměla být. Okouzlena chutzpah z jejich prvního setkání, objeví se v Garyho věkově nevhodném strašáku Tail o’ the Cock, stále mezi nimi udržuje prostor díky své typické štiplavé ukecanosti. Ale jak ti dva mluví, ten prostor se začíná zužovat. Hranice, které si Alana zpočátku stanovila, začínají slábnout, když se otevírá takové pozornosti, kterou jí Gary může nabídnout, takové, jakou jiní muži nemohou – nebo alespoň ne. V Alanině přitažlivosti je víc než zažít romantické přetahování k někomu, kdo se drží etické linie. Gary vidí Alanu skrze tuto nádherně nestálou čočku, která se s věkem začíná stmívat; jedna Alana zoufale touží jako narkoman, který hledá nápravu. Gary chce Alanu plně poznat jako člověka a také ji romantizovat. Alanin krátký přítel Lance (Skyler Gisondo), její téměř herec Jack Holden (Sean Penn) a místní politik, kterého dobrovolně hlásí k Joelu Wachsovi (Benny Safdie), se všichni stávají prostředníky, jimiž se Alana pokouší znovu získat Garyho idealistický pohled na ni. . «Připomínáš mi Grace,» vrní Jack na Alanu a pokouší se ji svést poté, co se Alana zúčastnila konkurzu na roli «Rainbow» v novém filmu po boku stárnoucí hvězdy. Alana, téměř beze slov polichocená, stěží dokáže udusit „. Kelly?“
Alana chce být něčí vysněnou dívkou. Ale ve scéně, kde Jack vezme Alanu na rande do Tail o’ the Cock, kde dospělá mužská nezralost a posedlost sama sebou staví svou ošklivou hlavu, je jasné, že Alana si se staršími muži nedokáže poradit. Garymu, tam s jeho věkově odpovídajícím rande, se Alana beze slova vysmívá přes místnost, ti dva se nedávno pohádali během premiéry Garyho obchodního domu s vodní postelí. Alanu, oblečenou v úzkých bikinách, které měly fungovat jako sexuální zařízení, které má nalákat zákazníky dovnitř, nakonec Gary propustil kvůli dospívající dívce, kterou zná ze školy. Rychle vpřed k Tail o’ the Cock a Alana na Garyho vyplázne jazyk jako nedůtklivé batole. Její ruce jsou naléhavě vrženy kolem Jackova krku, její tvář přitisknutá k jeho, aby naprosto marně dokázala, že už nepotřebuje Garyho pozornost. Teď má skutečného muže.
Ale samozřejmě je to všechno nepodařený podvod. Jack Holden a jeho starý režisérský kámoš Rex Blau (Tom Waits) jsou jaksi nezralejší než teenager a ani jeden z nich nemůže dát Alaně to, co chce, protože jsou příliš posedlí jeden druhým a sami sebou. Garyho pozornost je na Alaně ceněna nade vše, do té míry, že nechce, aby ji měl někdo v jeho věku. V její mysli by to bylo promarněné na někoho v jeho věku. Garyho pozornost je podobná Alanině elixíru života, udržuje ji blíže k mladistvosti a zároveň z ní činí nestárnoucí objekt touhy.
Co může být lepšího, než být fixací teenagera? Jste dokonalí, bezchybní a zbožňovaní – jste svou verzí, která neexistuje, a přesto pro ně existuje. Postupem času se skvrny skutečného světa začnou přesouvat do centra pozornosti. Všezahrnující intenzita romantické a sexuální přitažlivosti, která bolí, přemáhá a dělá ze smrtelníků bohy, se začíná vytrácet. Ale v mysli Garyho Valentina, když je mu stále 15, je Alana Grace Kelly.
Je to Garyho perspektiva, která balancuje film do říše neskutečnosti. Garyho naprostá sebevědomí a okouzlující schopnost, jednoduše řečeno, dělat hovno, se zdá být naprosto fantastické. Občas je to, jako by Gary Valentine, kterého známe, byl pouhou projekcí, výplodem Garyho fantazie nebo nejvyhledávanější verzí sebe sama. Vrací se k odrazu Garyho v zrcadle, k tomu, který spojuje Alaninu tvář na začátku filmu. Úvaha o tom, že Gary je a není Gary zároveň, a která dokáže získat neslušnou přitažlivost od starší dívky, po které touží. V chlupatém příběhu jsou také momenty, scény, které visí v tomto tajemném klidu, které působí jako závady v matrixu. Garyho mylné zadržení identity na veletrhu pro teenagery nebo jeho a Alanina konfrontace s jeho agentkou Mary Grady (Harriet Sansom Harris) – napjatá komediální sekvence, která hraničí se spekulací. Nebo bizarní čas strávený mezi Garym, Alanou a šíleným, beletrizovaným alter egem Jona Peterse (Bradley Cooper), který vyvrcholí tím, že Alana bezvadně řídí jedoucí kamion bez plynu dozadu dolů z kopce.
Tímto zvláštním, nevhodným a neuváženým způsobem jsou Gary a Alana k sobě dokonalí. Gary, chlapec, který věčně žije ve své hlavě, jehož sny jsou větší než on, je zapleten s mladou ženou, která je stále nezralá, nejistá a natolik bez cíle, že touží po tom, jak ji vidí on a zbytek světa: Chybí zkušenosti a nuance, které postupem času odhalují drsné hrany lásky a života. Prostřednictvím mysli Garyho Valentina je Alana Kane zachována v lesklém jantaru a svět se skutečně točí kolem Garyho Valentina a jeho zaječích plánů na vydělávání peněz. Je pravda, jak sám Paul Thomas Anderson zdůraznil, že mezi těmito dvěma nesourodými lidmi není překročena žádná fyzická hranice. Ale není monstrózní, když se člověk očaruje příslibem, že po něm bude touha způsobem, který přesahuje realitu. Tyto touhy mezi postavami splývají ve film posetý odstíny magického realismu. Andersonovi tento koncept není cizí, protože prokázal jemnost ve vyživovacích příbězích, které stírají hranici mezi realitou a sny, ve fantazii o splnění přání. Punch-Drunk Láskanebo v žabím lijáku Magnólienebo v měnících se odstínech duhovky Amy Adamsové Mistr.
Tato myšlenka náctileté lásky vymýšlející fantastická šťastně až navěky není o nic mocnější než v závěrečné scéně filmu, kdy čočka kamery láme brilantní pruh blikajícího, kaleidoskopického světla z hracího automatu, protínajícího mezi Garym a Alanou «Ahoj» jeden druhému poté, co se odtáhli z romantického objetí. Je to nadpozemský okamžik, který připomíná Punch-Drunk Láska, který převádí snímek z polibku do závěrečného, idealistického záběru Garyho a Alany, kteří ruku v ruce odbíhají od Garyho pinballového paláce, přičemž Alana přiznává, že ho miluje. Ale opravdu? Políbil ji vůbec? Všechno se to zdá příliš dobré na to, aby to byla pravda, a možná je. Splnění přání Barryho Egana se nyní stalo Gary Valentinem. Stala se také Alanou Kaneovou.
Vskutku, svět Lékořice Pizza je atypický pro většinu Andersonových prací poPunch-Drunk Láska, v příznivém, pohádkovém vřelosti nakonec nabízí své postavy bez ohledu na to, zda je to skutečné, bez ohledu na mravní dvojsmysly. Lékořice Pizza je částečně o honbě za nějakou formou snu. Ať už je to Gary, který hledá místo sounáležitosti ve světě dospělých se svými spěchajícími plány a grandiózními vizemi osobního úspěchu, nebo ve spřízněné duši, o níž věří, že je Alana. Nebo Alana toužící po pocitu stability a účelu a lásce, která je tvořena čistou fantazií; láska, která se může objevit jen tehdy, když se mládí vytratí, jak už se jí stalo. Nebo Anderson honící se za nostalgickými vzpomínkami na mládí strávené ve sluncem políbené Kalifornii, zaujatý ženou mnohem starší než on – ženou, která byla náhodou jeho učitelkou výtvarné výchovy na základní škole a která byla shodou okolností mámou Alany Haimové.
Gary nevytáhne hlavu z oblaků a Alana nepotká nějakou odplatu za cokoliv, co ke Garymu cítí. Místo toho se Gary a Alana najdou. Dva nedokonalí lidé, jejich póly stojící proti sobě a magnetizované, jejich budoucnost je stále nejistá, vzájemně se podporují a za čím stojí, čím by mohli být a co je nejdůležitější, čím nejsou. Gary a Alana jsou snem toho druhého. Kdo jsme, abychom jim řekli, že to není skutečné?
Brianna Zigler je zábavná spisovatelka se sídlem v Massachusetts uprostřed ničeho. Její práce se objevily na stránkách Little White Lies, Film School Rejects, Thrillist, Bright Wall/Dark Room a dalších a ona píše dvouměsíční zpravodaj s názvem That’s Weird. Můžete ji sledovat na Twitteru, kde se ráda zapojuje do podnětných diskuzí o filmech jako Movie 43, Clifford a Watchmen.
Shromažďujeme hodnocení filmů o snech dospívajících na základě hodnocení a recenzí oblíbených služeb. Abychom sbírali filmy o snech dospívajících, analyzujeme ztvárnění, oblíbené služby, komentáře, recenze lidí, komentáře na fóru a vytváříme vlastní hodnocení. Pokud si myslíte, že ve výběru chybí film, můžete zanechat komentář s názvem filmu, který by měl být zařazen do výběru. Pojďme společně udělat hodnocení Filmy o snech teenagerů!